čtvrtek 20. září 2018

Painted Smile (An Original Jeff the Killer Song)


Monstrum ( MikroPasta)

Měla krátké havraní vlasy a černé oči. Bledou kůži a zuby jako břitvy. Milovala čtení knih na hřbitově. Lidé se ji báli a tvrdili, že že je čarodějnice či upír chtěli ji stále upalovat či po ni šli s kůly. Byla tajemná a temná princezna. Žila v opuštěném domě u opuštěného hřbitova se starými náhrobky a sochy andělů. Ale působila relativně normálně, ale i když i v její lidské podobě lidem přišla strašidelná až děsivá. Milovala děsit ty ubohé tvory jménem lidi. Nenáviděla lidstvo. Lidé ti podřadní červy. Ano vždy se šíleně creepy pomalovala a šla po večer ven. Večer chodila děsit lidi. Jednou jeden mladý hoch zabloudil do jednoho opuštěného domu kde zrovna hodovala. Všude kusy lidského masa. Žluté oči prozařovali tu temnotu. V ruce držela lidskou kost, kterou ohlodávala jako zvíře. Krvavý úsměv. Všude lidská zatuchlá mrtvá těla. Ty žluté temné oči se zaměřili na něj. Stuhla mu krev v žilách. A nebyl schopen pohybu. Zděšením. Zahlédl její pravou podobu. Žluté temné oči , drápy, černá křídla jako netopýr a děsivý úsměv. Hned co ohlodala kost co zrovna držela v ruce vrhla se po něm. Drápy mu rozsápala tělo. A srdce a oči snědla. Milovala čerstvé jídlo. Dům mrtvol. Ano ze svého sídla měla dům mrtvol. Milovala tu vůni hnijícího masa. Zetlelá mrtvá těla byli po celém opuštěném domě. Byla démonka. Ale jediná svého druhu. Něco jako upír, vlk, anděl. Vzhledově byla psychopatická a krásná. Svým způsobem lidi přitahovala . Byla něco jako sukuba. Ale byla poloviční sukuba, především démonický anděl, upír, vlkodlak. Takže živoucí monstrum na lidském světě. S neskutečnou mocí a sílou měla mnoho magických schopností. Žhnoucí žluté oči svítili do temnoty domu a temnota prosakovala zdejší atmosféru. Zrovna se blížila krutá zima, kterou milovala. Milovala krásu noci. Byla něco jako ďábel v ženském těle. Uměla měnit podoby. Byla nádherná. Ale pro lidi temná až děsivá. Pro lidi byla monstrum. Milovala tu chuť krve, a čerstvého lidského masa. Milovala tu temnotu své duše. Ano milovala ten strach v lidských očích a vždy se tak šíleně smála. Milovaka děšení lidí. Někteří lidé dostali infark jak uměla vyděsit. Byla šílená. Milovala chuť lidských srdcí a očí. A ze zubů si dělana náhrdelníky a z vlasů skalpy. Byla téměř nezničitelná živé neživé monstrum.


Dítě noci

Zrovna svítilo slunce když jsem šel podzimním lesem. Vítr si hrál s mými havraními vlasy po zadek. Měl jsem svůj oblýbený černý kabát. Byl podzim. Rád jsem si chodil číst na hřbitovy. Asi jsem divný, ale já si s tím hlavu nelámu jako něktří. Prostě jsem svůj. A to většina populace nedokáže. Lidé mne nudili svou hloupostí. A chováním. Štvali mne, proto jsem měl raději samotu věčnosti. Ano věčnost je nekonečná. A ti, kteří chtějí být jako já ať si to rozmyslí. Musím stále přemýšlet jestli jsem před těmi třista lety udělal správné rozhodnutí. Ne já vlastně neměl na výběr. Přišel sám od sebe. Přišlo to nečekaně. Chtěl společníka pro krutou věčnost. Tehdy má žena zemřela. A já chtěl vše vzdát. Vyhledával jsem smrt všude. No, ale tato nabídka byla zamímavá.

Spíše mi jen prokousl tepnu a udělal ze mne dítě noci. Nočního lovce. Lidi jsem už v té době neměl rád, takže lovy mi problém nedělali. Lovil jsem s chutí, šílenstvím a vášní. Ano mile rád jsem si hrál s jídlem. Ta chuť čerstvé lidské krve dávající sílu a život. Ani kapička nazmar. Byl jsem elegantní lovec pusté noci. Byl jsem ktutý a mé srdce dávno nebilo. Bylo chladné jako led či mramor. Alespoň jsem ztratil city a emoce, takže jsem necítil ani bolest po mé lásce. Ani lásku už dávno necítím. Jsem jen chodící prázdná schránka. Cítím jen tu prázdnotu věčnosti jinak nic. Ano tehdy jsem se stal upírem. A tento život miluji. Ano sice jsem tehdy prahl po smrti, ale toto je stokrát horší než smrt. Dlouhé prázdné noci které snad nikdy neskončí. Ano nesmrtelný dravec noci. Slunce by mne zabilo. Spálilo v prach a popel. Takže mám způsob částečného úniku. Ne každý má na věčnost koule jak se říká v tomto století. Ano sto let jsem prospal na starém hřbitově ve své rakvy. Protože už mne život moc nudil. Ale i přes to, že jsem nic necítil jsem začal toužit po společníkovy jako kdysi můj stvořitel, ale toho zabili lovci takže jsem zůstal sám. Začal mi chybět něčí dotek, něčí slova. Prostě kdokoli na tu samotu prázdné věčnosti. Ano i já po třista letech bloudění tou temnotou jsem začal toužit po společníkovy. Musel jsem se skrývat před tím světem venku. Neznal jsem ho dostatečně dobře. Potřeboval jsem průvodce nového světa. Už mne unavovalo se jen skrývat. Chtěl jsem tu prázdnotu něčím zaplnit. Tak jsem začal zkoumat více nový svět. A pak jsem ji zahlídl. Byla mladá a krásná. Měla červené vlasy po ramena a černé šaty. Vypadala jinak než ostatní lidé, které jsem doposud viděl.

Začal jsem ji sledovat. Nakonec jsem to nevydržel a začal ji pozorovat jak spí. Když spala měl jsem tak zvláštní pocit na hrudi. Ten na, který jsem dávno zapoměl. Díky této ženě se mi postupně začali vracet lidské emoce. Takže návaly zmatku. Nevěděl jsem co s těmi zkurvenými emocemi dělat. A i jsem si vzpoměl na tu bolest když mi zemřela před třista lety má milovaná žena. Bál jsem se že se mi to stane znovu. Bál jsem se, že ztratím další. Ale nakonec v tom výbuchu emocí ve spánku kousl a napil se její lákavé vůňe její krve. Pil jsem a pil. Tak lahodná krev. Takovou jsem za celou věčnost neochutnal. Byla tak chutná, že jsem ji málem zabil. Ale jen tak těsně před posledními loky jsem se prudce zastavil. Škubl jsem sebou když jsem si uvědomil, že jsem málem zabil svou novou lásku. Ta se, kterou jsem chtěl znovu začít. Nový život. A já ji málem zabil! Zděsil jsem se svého prokletí. Tedy až teď jsem to začal brát za prokletí. Maltně otevřela oči skoro bez dechu...zamhouřila oči a pronesla " To jsi ty lásko?" byl jsem zmaten. Myslel jsem si, že nikoho nemá. " Neboj lásko. Ty jsi mne nepamatuješ?" pronesla umírajíc. Zarazil jsem se. Nakonec jsem si drápem prořízl tepnu na zápěstí a začal ji do úst kapat svou krev. I když úplně nepochopil co právě dělo moc času ji od smrti nedělilo. " pij" přikázal ji. Ona na pokraji smrti se zvedla vzala jeho ruku do své a začala pít. Začala vypadat lépe. Pak se začala zmítat v křečích na posteli. Nakonec to ustalo. " mám hlad lásko" pronesla s tak šťastným výrazem, že jsem to už vůbec nechápal. "To jsem přeci já. Tvá žena." pronesla a políbila ho.


Šílený Pikachu


Pikachu byl malý a roztomilý, ale když ho hodili do síry tak se dost změnil . Ne jenom vzhledově, ale i povahově. Stala se z něj zrůda. S malého roztomilého pokémona PikaChu se stalo něco hrozného. Jelikož je malinký tak se dobře dokáže schovat navíc je to jeden z nejlepších pokémonů. A co když se z něj stane to co se z něj stalo? Je to vraždící šílené monstrum. Ano představte si PikaChu jako by to byl Jeff the Killer. Jo zajímavý přirovbání co? Ale ano toho roztomilého tvirečka potkal podobný osud Jak jeho. A taky potom zešílel. Až na to, že PikaChu zešílel až po té síře zato Jeff the Killer byl už prostě normálně šílený. Ale o to horší PikaChu teď je. A jak to bylo předtím? Yuuki milovala PikaChu a chovala si ho jako nejlepšího mazlíčka. Byl to její nejlepší kamarád, protože lidi ji nenáviděli a ona měla jen malého PikaChu. Jenže žárlivý a nenávistný Yori a Moraki chytli malého roztomilého PikaChu a hodili ho do síry.

A on ten nebohý malý a roztomilý PikaChu to schytal. Yuuki potom též zešílela a stala se z nich dokonalá psychopatická dvojka. Yuuki si rozřízla tvář do psychického úsměvu a též si rozříla kůži u očí jako kočka. Yuuki všem svým obětem vyřezávala úsměvy ve tváři a oči do tvaru kočky tak jako ona, protože milovala Jeffa a je úchyl do koček. Proto si takto rozřezala svůj obličej a i svým obětem. Jenže o Jeffovi jen četla creepypastu a byla jím posedlá, ale chtěla mít originální příběh. Navíc měla svého nejlepšího kamaráda PikaChu. PikaChu jen co vylezl se síry tak jelikož on je nesmrtelný tak ho ta síra jen zohyzdila, ale ty dva rozežrala i s kostma. Prostě je hodil samotné do síry. A se šíleným smíchem odešel do vesnice. Za svou Yuuki. Když ho tak Yuuki viděla tak se v ni něco definitivně změnilo a začala nenávidět úplně lidi. Pořídila si motorovou pilu a sekeru a potom začla pobíhat se svým milovaným PikaChu a motorovou pilou po vesnici a to byl jejich první masakr.


Krev byla po celé vesnici. Půda zbarvena krví. A oba jen šílený smích. Všude kusy rukou, prstů, kostí i lidských vnitřností. Kusy lidskèho masa byli cítit pod nohama. Ale oni to nevnímali. Zmizeli pryč z vesnice do hlubokých lesů kde doteď pobíhají a loví své oběti po lesích... Každého kdo jim přijde pod pilu či sekeru... Ukrývají se v temnotách a stínech .. Příště může řada padnout na tebe či tebe nebo tebe ano mluvím k tobě a čekám tu na tebe.. Mám oči všude... Vidím tě, ale ty mne ne co? Bojíš se? Máš strach? Najdu si tě...

Psychopatický sourozenci

Sice trochu starší Creepypasta, ale líbí se mi. Tak snad se bude líbit i vám. Bylo to psáno pro mou nejlepší kamarádku. Tak přeji příjemné počteníčko. Je to taková Creepypasta a Fanfikce zároveň. Není to ani trochu podle původní Creepypasty , ale jen dle mojí fantazie. Tak snad se bude líbit.

Zdravím mne se přezdívá Jeff the Killer. A mé milované sestře Carol the Killer. Chtěl bych vám vyprávět náš příběh. Já se jmenuji Jeff a straním se lidem. Jako má sestra Carol. Lidé nás nemají v lásce. A nikdy neměli ani nebudou. Jsme se svou sestrou prostě jiní a odlišní. A lidé nás odstrkují jako odpad. Ano jako bysme byli kus hovna na zemi. Asi tak nás mají lidé v lásce. Tož jak by se vám líbilo takové zacházení jak zacházíte vy s námi? Tato myšlenka mi běhala stále dokola v hlavě. Měl jsem jediného kamaráda Sinara. Byli jsme jako bratři. Avšak jednoho ponurého dne před Vánoci spáchal sebevraždu. Všiml jsem si, že ho něco trápí, ale tentokrát se mi nesvěřil. Po jeho ztrátě jsem začal mít myšlenky na smrt. Až najdu ty co mohou za jeho smrt tak je rozpářu a zažijou správné utrpení. Musí zažít tu bolest co mi způsobili. Musí ochutnat tu bolest! Až po jeho smrti mi má sestra oznámila, že ho milovala. Ale bála se cokoli říci. Má sestra teď pro mne byla vším. Ale sotva jsem pohřbil bratra tak na to svou sestru. Zabiju je! Všechny! Do jednoho! Můj mozek začal přebíhat do čistého šílenství. Začal jsem se zajímat o černou magii a přemýšlet nad tím jak je oživit.


Ano mé šílenství bylo čímdál více šílenější. Tak moc jsem je chtěl oživit až jsem zešílel? Nedalo mi to. Musel jsem přijít na to jak je dostat do jakékoli formy života. Pak jsem naš něco co by mi mohlo pomoci. Najít nějakou živou schránku a a k ni připoutat jejich duše. Ale to jsem nechtěl. Nakonec jsem vykolal jejich těla a přemýšlel co dál. Nakonec jsem vymyslel , že se pokusím je přivolat do svých mrtvých těl jedním rituálem, o kterém jsem kdysi četl. Naštěstí jejich těla nebyla v úplném rozkladu. Nebyli pohřbeni ani týden. Nakonec se těla začala hýbat. Avšak oba byli vyděšení a zmatení. Navíc si většinu věcí nepamatovali. První otázka co mi padla na jazyk bylo " A jaké je to po smrti?" oba se zmateně podívali na mne. Jako by byli z kamene. Seděli na hřbitovní půdě a hleděli na sebe. " To jsem já Jeff" pronesl jsem. " Ty jsi má sestra Carol a ty můj jediný kamarád Sinar." připomínal jsem jim. " Ano my víme" pronesli současně a naštvaně. Avšak oba byli ste mrtvý. Tedy jejich těla. Házeli na mne vražedné pohledy. " Proč si nás přivolal zpět?" řekli naštvaně. " Moc jste mi chyběli" řekl jsem tak, že jsem se málem rozplakal. Vrhl jsem se jim kolem krku se slzami v očích.


" Omlouvám se. Pomstíme se lidem za to jaké jsou zrůdy!" pronesl jsem. Oba přikývli. " Asi bysme měli zasypat a zavřít naše hroby, ne Jeffe? " pronesl Sinar. " To je fakt" přikývl jsem. Tak jsme zasypali a zavřeli jejich hroby. " Tak půjdeme?" pobídl jsem je. " Kam?" nepochopili. " Hrát si" řekl jsem s šíleným smíchem. Bylo něco málo po půlnoci. Měl jsem svou výbavičku sebou. Nože, sekáčky, pilky, nůžky, a všemožné ve své černé brašně. Rozřízl jsem si ústa do tváří. Krev ta krásná krev stříkala proudem zbarvila mi oblečení i obličej. Oba na mne vyšinutě zírali. Carol si též rozřízla ústa a nakonec i Sinar. Byli jsme dobrá šílená parta psychopatů už tehdy než zemřeli. Uklidil jsem si hračky do své brašny. A celí od krve jsme šli do ulic města. Hrát si s lidmi. Kusy lidských těl a a proudy krve stříkali všude. A my se jen šíleně smáli. V čistém šílenství jsme masakrovali jednoho člověka za druhým. Ten šílený jekot a hrůza v jejich očích se strachem nás ještě více nabudila chtíčem po a pudem je masakrovat ještě více. Jak se marně snažili si zachránit své marné životy. Nádherný masakr těch prohnilých červů jménem lidi. Nakonec na nás naběhla zásahová služba. Jen já zemřel a též si ochutnal smrt protože mé tělo bylo stále živé. Carol a Sinara nešlo zab8t. Protože už mrtvý byli. Nakonec policie zjistila, že jsou oba mrtvý. A, že nejdou zabít. Nakonec i já byl oživen . Ze stejného důvodu jako já oživil je.


About Web


  • Tento web má od teď novou adresu  http://world-of-creepypasta.blogspot.com/?m=1  
  • Tento web od teď bude především o creepypastě především a jen mé příběhy co se týče těch psaných,  ale od teď zde budou nakonec i namluvené creepypasty ( co nejsou moje a nejsou ani mnou namluvené)  a i různé obrázky postav z různých creepypast 
  • Ale budou zde i jiné moje příběhy či básně hlavně příběhy o upírech,  ale i o něčem jiném 
  • Pak zde je už začatý něco jako můj deník ze života či moje výplody mých myšlenek 
  • Už je zde i článek na spřátelení webu či blogu 
  • Spřáteluji především s weby / blogy s creepypastou,  ale i s poezií či jinými příběhy nebo jsou či budou i výjimky , jen jde o to jestli se vám bude můj web líbit... To už je na vás 
  • Omlouvám se za změnu adresy a měním si přezdívku na Jeff  Ben Vanill Laughing 
  • Snad se vám zde bude líbit ano vím že tento web teprve začíná,  ale tak snažím se aby vás bavil s pozdravem Jeff the Killer 

Jeff the Killer


Ben


"Quiet Room" (Creepypasta česky)


Hřbitovní svíce a plyšový medvídek

Ticho. Tma. Chlad. Kde to jsem?Přemýšlela zděšeně devítiletá Anora. Na to, že ji v jejím věku lákají strašidelné věci, kterých se děti v jejím věku báli a jí se to líbilo a přitahovala jí to tak tentokrát se i ona bála. Není divu. Přece jen je to malá holčička ne? A navíc kdo by se nebál kdyby se ocitl na neznámém místě a nevěděl jak? A k tomuto když ani neví jak to místo vypadá? To by se báli i dospělí. A kolikrát dospělí šílenství více než děti co? Překvapivě, ale je to tak. Anora začala satrat do prostoru. Nahmatala něco měkkého. Vzala to do své malé ručky. Natáhla ruce před sebe a zkoumala předmět. Ječela zděšeně . Naproti ní se rozsvítí v pekelné tmě dvě rudé oči. Rychle tuto věc hodila kamsi. V tu chvíli se v prostoru kolem ní rozsvítilo páry barevných různých očí. Každý pár působí jinak. Červené , žluté, růžové, modré , bílé, zelené, oranžové, A prostě všechny barvy co vás napadnou. Najednou se začali ozývat různé zvuky . Šílený smích, děsivá hudba, skřípalo, vrzani atd. Najednou si Anora uvědomila co to je . Staré hračky. Ano přesně ty jako třeba z hororu ( žena v černém ). A to vše bylo kolem ní v naprosté tmě. Au. Ječela když jí něco sáhlo na krk.


Prudce se otočila a nic. Pak se otočila zpět a krev jí ztuhne v žilách. Před ní stála malá holčička s čulíkem, hnedimi vlasy, černými oči a bílými šaty od krve a v ruce svírá malého medvídka, kterému rudě svitili oči . Anora se zděšeně dívala do těch očí. Malé měkké a s rudými oči ! Ale co dělá u té holčičky? A co tu dělá ta holčička ? Řev. Hrozný řev a holčička zmizela. V zápětí se po prostoru postupně začalo objevovat divné ponuře světlo . Byl to dětský pokoj! Všude po obvodu ho na polickach lemovali hřbitovní svíce. Anora se rozhledla po pokoji. Všude na zdech byly fotografie té holčičky. Avšak na každé z fotografií ta holčička měla toho medvídka. Proč tu je tolik těch svíček? A kde je ta holčička? A pak to uviděla! Černá malá rakev. Kroky! A vše utichlo a zhaslo. Anora se opět začala bát. Kroky se blíží blíže a blíže. Anora si pak vzpomněla ještě na něco co bylo na zdech pokoje. Po stěnách pokoje visely těla malých dívek. Někdo vešel do pokoje. Dech. Něčí dech. Rozsvítilo se světlo z lampicky. Stál tam malý chlapec. Anora se vyděsila ještě více! Ten chlapec ji byl hrozně podobný.

Díval se na ní s tak zvláštním pohledem avšak úplně prázdným. Chvíli tam stál a pozoroval jí. Potom šel k ní a svázal jí provazem. Po tom co jí svázal ji začal řezat skalpelem do kůže těla a začal se tuze smát. S úsměvem ve tváři. Byl monstrum, které z něj vytvořil ON. Šílený vědec, který vytvořil lidské monstrum bez citů. Mučil ji jako se mu chtělo. A to mu bylo deset let. Byl to psychopat . Místo hraček si hrál se zbraněmi a mučení lidí pro něj byla zábavná hra. Zabil i svou sestru. Ta byla první. Ta holčička z fotografií z onoho pokoje. Ano to byla jeho sestra a první, koho zabil. A ta, kterou zabil teď byla jeho druhá sestra. Ale on to nevěděl. Ten šílený vědec byl jejich otec. Matka měla z něj strach tak mlčela. Ale už nevěděla že je další na řadě. A sestry už jsou spolu v onom světě uvězněni v pokoji. A ten chlapec je vlkodlak, ale to nikdo neví.


Wanna be Affs?

Wanna be Affs? 

Chceš Spřátelíš web/blog?

Tak jsi tu správně √

Ano rozhodla jsem se i zde mít spřátelené blogy √

Stačí mi jen do komentářů vyplnit pár věcí... 

1. Jméno 
2. Web/blog
3. O čem máš blog 
4. Proč chceš Spřátelit
5. Máš rád creepypastu? 
6. Tvá nejoblíbenější creepypasta
7. Tvá nejoblíbenější postava z creepypasty
8. Budeš se zde zucastnovat soutěží? 
9. Co tě na tomhle webu zaujalo 
10. Co tu chceš za články 

Tak zatím zdar vaše Meyri Salywely 


Obětovat vše pro lásku

Když se srdce zblázní mozek jde do prdele.  Ano to je moje situace.  Moje srdce se zbláznilo a můj mozek utekl.  Jo asi jsem se vážně po tom všem co mi udělal zbláznila,  ale do něj.  Ano vrátil se po skoro dvou letech ke mě a moje srdce se v tu chvíli zbláznilo po tom co mé uši uslyšeli při sexu v opuštěných kasárnách opět z jeho úst ty dávná slova a to " miluji tě " toto jsem vůbec nečekala myslela jsem že budeme možná jen kamarádi,  ale něco ve hvězdách To prostě chtělo jinak.. A tak jsme opět spolu a moje srdce po jeho návratu opět ožilo.. Díky mé dávné lásce jsem opustila svou přítelkyní i přítele.. A tak nějak se k němu vrátila jenže díky teď už bývalé přítelkyni jsem ztratila přátelé a málem i nejlepší kamarádku...prostě proti mě poštvala jediný co jsem měla a málem mi přebrala teď už opět mého přítele,  ale to se jí nepovedlo,  ale málem ano...  I když jsem ho po tom všem co mi udělal jednu dobu nenáviděla tak si něco ve mě pár měsíců zpět uvědomilo, že ho stále miluji a tak jsem se definitivně rozhodla spáchat sebevraždu jenže pak jsem mu zkusila napsat a doufala jsem že mi odpoví ..  A on kupodivu opravdu po tom všem odepsal a zprvu se něco chtělo trochu pomstít,  ale to rychle přešlo musela jsem si přiznat že jsem do něj stále zamilovaná a že bych mu ublížit tak jak on mě nedokázala...  No a po rozhovoru po fb hned druhý den za mnou přijel... A já byla štěstím bez sebe...  A nakonec to ani jeden nevydržel a nějak třetí den co za mnou přijel jsme se po té děsně dlouhé době vyspali... A to co uslyšeli mé uši...  Najednou se ve mě vše obrátilo naruby.... A už jsem nechtěla žádný nový život,  ale život opět s ním a tak jsem vše objetovala jen pro to aby jsme byli opět spolu...  A toho ještě konec nebude. ..pro tu zakletou lásku ztrácím úplně vše a i ztratím a to brzy...  Ale když mám jeho mám zase proč žít... Pro něj. ...


Opuštěný dům

Seděla na střeše jednoho opuštěného domu a přemýšlela nad tím že skočí a ukončí Tu bolest.  Dívala se zrovna na ohnivý západ slunce.  Chodila na toto místo často přemýšlet.  Vzpomínky na něj a dávnou minulost ztroskotané lásky.  Na to jak si hrál s jejími city a ona by pro něj i zemřela.  Chtěla začít znovu žít.  Chtěla začít nový život.  Potàhla si z cigarety a vyfoukla kouř . Milovala hřbitovy a opuštěná místa.  Ráda se jen tak procházela takovými místy ... Místa zašlé časem...  Bez lidí... Utíkala tak sama před sebou?  Kdo ví?  Možná,  že i ano.  Ovšem místo smrti si ji vybrala královna upírů za své dítě.  Aniž by o tom věděla.  Takže zrovna když stála na kraji střechy a dívala se dolů z jedenáctého patra opuštěné budovy a skočila tak z ničeho nic při volném pádu dolů ji něco rychle chytlo a na krku ucítila divný tlak až lehkou bolest. V tom pádu dolů nic nevnímala.  ... Její tělo dopadlo na zem...  Tak tam bezvlàdně leželo...

 Jelikož sem prakticky nikdo nechodí tak si jejího těla zatím nikdo nevšiml... Její tělo tam leželo zhruba tři dny když se zděšením a šokem otevřelo oči.   Její duše se vrátila do onoho těla,  ale už promêněná na upíři duši.  A její tělo prošlo i smrtí takže s novou duší se změnilo i její tělo.  Vůbec nevěděla která bije.  Jen co se probudila v stejném a při tom úplně jiném těle se jí ukázala její matka.  Postava bez hmotného těla jen tak ve vzduchu.  Byla bílá jako mramor,  měla černo rudé oči,  delší rudé vlasy,  černé křídla a byla celá v černém.  Zprvu se lekla,  ale potom si její vědomí začalo pomalu vzpomínat na to co se vlastně stalo.  Vzpomněla si na pád z oné budovy pod kterou zrovna ležela.  A potom si vzpomněla na ten zvláštní pocit na svém krku při pádu z té střechy.  Podvědomě si přejela po krku.

  Měla úplně sucho v krku.  Její zrak se zamířil na černou kočku,  která se upřeně dívala do jejích očí. V tu chvíli se prudce zvedla a rychlostí kterou ani nepostřehla se zakousla Do té kočky a pila Tu rudou lahodnou tekutinu z jejího krku jménem krev.  Pila a pila dokud kočka nebyla úplně bez kapky krve.  A pak skočila hned po ptàčkovi co zrovna přiletěl.  A opět mu vysála ktev.  Pak si utřela rukou ústa a vyšla Do ulic.  Potřebovala si sehnat čistý oblečení.  Toto bylo moc od krve avšak naštěstí už předtím chodila převážně v černé barvě,  ale ta stará krev dost páchla takže si rychle musela pořídit nové oblečení.  Využila své rychlosti a nových sil k tomu z prvního obchodu co zahlédla ukrást nové oblečení aniž by si ji kdokoliv všiml.  Jen se spustil alarm při krádeži,  ale nikoho nikdo neviděl.  A tak zmizela opět do onoho opuštěného domu a tak se převlékla.  Do černého tílka s rudou růží a do obyčejných černých kalhot.  Měla zrovna štěstí protože našla to tílko s růží.  Tento život se ji začínal líbit.  Byla noční krvežíznivý zabiják.  Který nenáviděl lidi,  ale miloval jejich krev. Avšak postupně se jí začali vracet víc vzpomínky na to že ona byla taky člověk.  Ale na něj už si nevzpomněla.

 A tak se toulala nočním městem a hledala  nové opuštěné budovy či hřbitovy.  Hlavně si chtěla najít místo kde by jako by bydlela.  Občas i spala jako člověk.  Vlastně ona byla jako člověk,  ale to jen tak působila.  Ve hmotné těle vypadala jako člověk jen měla stříbrné oči nebo téměř černé.  A nemusela slunce i když jí nezabilo.  Ale začala nenávidět kříže a česnek a získala alergii na stříbro.  I když ji to úplně nezabije,  ale dobře jí to též nedělá.  A tak po jejích toulkách světem narazila na muže,  který tvrdil že ji zná a říkal jí jistým jménem,  ale ona si ho už nepamatuje navíc dostala nové jméno a to své staré si už nepamatuje . Na tuto kapitolu svého lidského života si nevzpomíná. Toto zapomněla.  Ale i tak jí ten muž přišel povědomý.  Jen nevěděla už odkud.  A jen věděla že to není člověk,  ale démon.  Ale ty OČI.  Odkud je zná?  Proč to tak bolí?  Že si nedokáže vzpomenout.  Nechápala To,  ale v těch záhadných očích se utopila.  Zrovna se potkali na jednom hřbitově.  Též byl oblečený celý v černé barvě.  Tak jen hleděli Do svých očí navzájem.  Nějak na ten pocit zapomněla,  ale dalo by se říci že se zamilovala a,  že s ním chce zůstat navždy.  A tak ho kousla do krku a dala mu svou krev.  Padl k zemi . Schovala jeho tělo do křoví.  A po dvou dnech ho tam našla . Hlídala jeho proměnu . Třetí den se probral jako ona.  A od té doby se k sobě vlastně vrátili.  On si ji a jejich minulost pamatoval,  ale ona ne.  Z části mu už přišla jako cizí i když si uvědomil že ji vlastně vždy miloval a nechápal sám sebe že ji tehdy tolik ublížil . Nakonec spolu začali bydlet v jedné místnosti onoho opuštěného domu ze,  kterého tehdy skočila. .





středa 19. září 2018

Opuštěné místa

Toulat se ruka v ruce 
Městy,  vesnicemi,  opuštěnými domy
Ze střechy Pentagonu sledovat slunce 
Pozorovat u kolejí stromy 

Spolu se smát a dělat kraviny 
Jsme oba šílení 
Chvílemi z minulosti pocity viny 
Budoucností malování 

Spolu jít cestou temnou 
Naše ústa se dotýkají 
Trápíš se dávnou vinou? 
Slzy štěstí stékají 

Opuštěné místa nebo hřbitovy 
To je naše vášeň a zábava 
Šílenství naší hlavy 
Šílená mysl i hlava 

Střepy minulosti 
Nás bolí,  ale máme jeden druhého 
Květy budoucnosti 
Já miluji tebe mého milého 

Tebe jsem vždycky milovala 
Ty sis toho nevážil
Málem jsem se zabila 
Opravdu jsi se snažil? 

Moje srdce je ti oddané
A má mysl odešla někam do Narnie 
Bez tebe je srdce chladné 
Déšť minulost smyje 

Přes prolitou krev 
Jsme opět spolu a to ty jsi můj život 
Skoro nesli mou rakev 
Nejsem světa robot 

Tančíme životem pod hvězdami 
Mraky,  v dešti či na slunci 
Tak černým závojem tvář zahal mi 
Občas se chováme Jako pitomci 

Ale i tak jsme stejný hovada 
A stejný blázni a šílenci asi k sobě patříme 
Chyby i mysli vada 
I přes to vše se milujeme 

Stát na střeše a dívat se dolů 
Přemýšlet zda skočit 
Svět plný volů 
Život skončit? 

Ne zatím mám pro co žít 
A to pro tebe jsem vždycky žila 
Ale ztratit tě znamená život si vzít 
Ztratit tě znamená žiletka a žíla




úterý 18. září 2018

Láska je jako podzim

Podzim je za dveřmi 
Ten kouzelný melancholický čas 
Tak má ústa polib mi 
Ve tvých očích temný jas 

Láska je divoká vášeň 
Pro lásku jsme schopni udělat vše 
Nad hlavou uschla třešeň 
Láska v tajnosti a tiše 

Když srdce zblázní se 
Mozek je mimo hru
Při západu slunce za ruce držet se
Tak do srdce neudělej znovu díru 

Láska je jako podzim 
Krásná ale i pochmurná
Uběhlo tolik zim
Temnotou jsem svázána

Těším se až ruka v ruce
Mezi barevným listím v dešti
Spolu budeme kráčet při západu slunce
Snad nespadla jsem do tvé další lsti

Moje srdce ti bylo věrné
Ale to tvoje nikoli
Byli to časy pochmurné
Jakou teď hraju roli?

Pořád tě miluji lásko
Ty to víš
Ty jedna stejná sázko
Snad nespadnu ještě níž

Černé mraky nad mým tělem
A černé šaty na něm
A rty černou rtěnkou
A kolem očí černé linky

Pomalu kráčím
Kráčím a kráčím
Do svého vlastního hrobu


sobota 15. září 2018

Stvoření

Jít cestou temnou
Při úplňku
Jsem jen tvou
V ústech dva špičáky
Tak teď kráčíš temnotou se mnou
Temnou vášeň a lásku
Dávám ti temnotu svou
Kroky jedné lásky

Krev je náš život
Procházky po hřbitovech
Při měsíční záři
A vášnivě se milovat
Celý svět je náš skvot
Jít cestou jako v okovech
Chci jen tvůj úsměv ve tváři
Krví lásku malovat

Havrani a vrány
Na hrobech mrtvých
Těch jenž se lásky nedostalo
Tanec mezi černými růžemi
Čas zacelil naše rány
Chci se dotýkat úst tvých
Tak nějak se to stalo
Tak černým závojem tvář zahal mi

Ach,  jsi jako černé nebe
Tvá a má černá křídla
Odnesou nás ke hvězdám
Tebe tolik miluji
Miluji jen tebe
Jsem tvá smrti víla
Tebe já se nevzdám
V hloubi duše si tě maluji

Teď na věčnost jsme spojení
Naše duše jsou jako jedna
Jsi můj princ temnoty
Z mé krve stvořený
Spolu jsme milování
Jen tvá pekelná jsem princezna
Opět se spojili naše cesty
Ty jsi výjimečný

Moje duše je ti oddaná
Mou krev z mých žil pít dám ti
Jsme jako dva netopýři
V černých mracích

Miluji tě


čtvrtek 13. září 2018

Temná strana měsíce

Městský ruch. A život ve městě ji moc nebavil, ale jelikož jí je patnáct let tak nemá moc na výběr. A to jí štve, ale co může udělat? Její jméno jest Ester Rowan. Je z rodu Mogen. Rod Mogen je prastarý rod z ranného středověku z 11. století. Avšak na tento rod se už dávno pozapomnělo. Chodila už do prvního ročníku na masérku. Moc jí to bavilo. Aspoň že tak no ne? Moc přátel neměla prostě byla jiná než ostatní navíc se jí báli. Ani nevěděla přesně proč. No mívala sny, které se potom stávali skuteční víte? Kdysi byla malá ale i když byla malé dítě tak se jí stávali různé divné příhody či viděla svět, který je normálním lidem skrytý. Vidí svět a pravdu. Je spojená s energií celého vesmíru. Od dětství cítila že není člověk, ale něco jiného a že nepochází že světa lidí. Ale nemohla přijít na to co ve skutečnosti je. A tak po tom všem po té pravé pravdě začala pátrat.

Toužila po tom zjistit či si vzpomenout na to co opravdu je zač. S matkou si nerozumí a pravý táta je alkoholik. A její nevlastní otec ji nesnáší. Trpěla jak ve škole tak i všude kam vlezla. Od jejího narození ji všichni nenáviděli a ona se kvůli tomu dost trápila. I když je jí teprve patnáct let tak si toho zažila už dost. Šikana a bolest. Její život je a bylo peklo. Moc jí bolelo to že na ni její otec sral. Když se tam dostala jednou za rok tak ho chodila tahat z hospody a to byla docela dost malá, ale i tak je to přeci její otec. Díky těm divným událostem které se jí děli se začala zajímat podvědomě o magii. O různé bytosti a schopnosti i mytologii všeho druhu. Chtěla zjistit více o sobě proč se jí to děje a chtěla znát i důvody. A tak zjistila že je médium, že umí komunikovat s mrtvými a různými bytostmi. A že média vidí i budoucnost jak ve vizích tak i ve snech.

Postupně se dostala jak jinak než k upírům a vlkodlakům. Začala sledovat dokumenty o historii lidstva a i o různých bytostech. A ponořila se do světa mimo ten lidský. Ostatní lidé jí kvůli tomu brali za blázna a cvoka co patří do psychiatrické léčebny. O to více ji začali šikanovat. A tak se uzavřela do sebe a přestala komunikovat s lidmi a začala o to víc komunikovat se zvířaty a přírodou. Zvířatům a přírodě rozuměla víc než lidem. Jak šel čas tak už byla najednou dospělá a začal boj o život. Vše začala vidět ještě úplně jinak, ale o magii se zajímat vážně nepřestala. Spíše naopak. Získávala čím dál více informací a postupně i zkušenosti s jinými světy a nelidskými bytostmi. Úplněk ji dodával sílu a energii. Zjistila že má obrovskou moc a sílu a že je dost silná bytost. Nemůže vstoupit do kostela. Když byla kdysi dodána bohu tak se k ní jednoho divného dne stalo, že se k ní najdou bůh obrátil zády. Prostě najednou tehdy v tom kostele cítila jak jí bůh zavrhl a tak se začala věnovat o to více černé magii. A začala se o to víc zabývat Satanem.

Vzpomínky. Vzpomínala na svou minulost. Její minulost je dost temná a zlá. Kdysi ještě pomáhala lidem a snažila se lidstvo zachránit. Ale čím dál tím víc ji lidé jen využívali a ubližovali. Ale i tak se vždy dokázala zvednout ze dna. Chtěla jít za světlem, ale žádné nenacházela a tak začala čerpat energii z temnoty kolem ní. Ze své vnitřní temnoty a nenávisti vůči všemu. Začala lidstvo nenávidět. Ale i tak se pořád snažila jim pomoci. Postupně času zjistila že je to vše co viděla za vize tedy jen určitý druh vizí, že jsou to její vzpomínky z dávných časů. Z jejího minulého života. A celkově si vzpomněla na různé své minulé životy. Byla krvelačný upír. Který mučil a to dost lidí ještě v raném středověku. Ano zabila mnoho lidí... Jenže stále o sobě neví celou pravdu a snaží se pátrat dál a dál do své minulosti. Ale nic nenachází . Každá bytost jí řekne něco jiného či to co už ví.  Takže její pátrání nenachází konce . Bylo jí i řečeno,  že o sobě nesmí vědět celou pravdu a tak byla dost z toho špatná.  Prahla po odpověděch na své otázky.  Ale i tak ji to nedalo,  a hledala dál... Najednou ji do jejího života vstoupil on... Když zrovna že zoufalství chtěla spáchat sebevraždu.  Ano má za sebou dost pokusů o sebevraždu,  ale vždy jí poslali do prdele,  že ještě nepřišel její čas a prostě jí dál nepustili a vždy to vše přežila.  Jednou pro jejím posledním pokusu o sebevraždu přežila vlastní smrt.  Ano jako by vstala z mrtvých...

Ale když potkala jeho dostala konečně důvod proč žít . Zamilovaná do něj pomalu začala zapomínat na své pátrání,  protože teď měla plnou hlavu jeho své lásky.  Nakonec se do sebe oba zamilovali ... Potkali se tehdy na hřbitově.  A také spolu začali cestovat světem. Byli to nádherný časy  . Také se rádi milovali na hřbitově na hrobech mezi hřbitovními svíčkami.  A on miloval propichování jehlami své péro.  Začalo jí to až moc bavit.  Díky němu začala konečně žít se vším všudy.  Vždy si našli nějaké to místo kde si zašukat.  A začali spolu šťastně žít.  Už ani jeden nebyl osamělý protože měl jeden druhého. Moc se milovali.  Smrt ani jednoho ještě nechtěla.  Vždy když jeden z nich se snažil zemřít vždy to přežil. Ano smrt se jim vyhýbala obloukem.  A to je občas sralo,  ale spolu to vždy ty stavy nějak přežili.  Oba mají psychických nemocí jako nasráno. Takže občas své stavy úplně nedávali,  ale i tak nějak žijí spolu dodnes...


Ztracená 1. Kapitola



Evelína Sakay jest jméno mé.  Bydlím v lesích u krásného jezírka.  Miluji ten klid od lidí.  Do města to i tak mám celkem blízko,  ale zároveň dostatečně daleko od lidí... Nemám ráda velké davy ale klid a pohodu.  Takže utíkám od nich pryč.  Moc přátel nemám.  Jsem zvláštní a prostê mě nikdo nechápe.  Jsem opuštěná a svázána temnotou . A tak trochu nejsem úplně člověk.  Ale tak jsem upír a čarodějnice.  Pocházím ze středověku. Z 11. Století.  To jsem se poprvé objevila v lidském světě.  Ztracená a zmatená.  Dostala jsem tělo mladé dívky.  Každý mě chtěl.  Ano tehdy... Se to vše započalo  . Budu vám vyprávět můj příběh. 

Avšak už nikdá více už ho nepovím.  Už jsem vám řekla své jméno.  Evelína.  Mě se líbí.  Mám upíří duši a lidské tělo.  No ne úplně lidské , ale je smrtelné.  Jsem ztracená v lidském světě . Zmatená a šílená.  Šílená jsem byla vždy to už je má povaha.  Nikdo o mě nic nevěděl.  Kdo opravdu jsem.  Nikdo to nesměl vědět.  Avšak i tak jsem lovila lidi pro tu lahodnou krev.  Ano jsem moc krvežíznivá bytost lačnící po lidské krvi. Ano slyšíte správně.  Jsem bytost živící  se lidskou krví.  Hlad je silnější než mysl.  Ovládají mě mé pudy a toto jsem už já.  Žiji v tajemném lese u jezírka,  ale to už je v současnosti.  Ano stále jsem ještě na živu.  Jen co že mě zbylo?  Jen ztracený stín minulosti.  Něco mezi životem a smrtí.  Ani nevím. 

Mé vzpomínky na něj.  Ano to on ze mě udělal to co jsem teď.  Jen stín bloudící ve tmách.  Kdysi jsem mívala přítele,  kterého jsem nadevše milovala byl to démon,  ale zemřel.  Tedy jeho hmotná schránka a potom se nechal úplně zničit.  Prostě přestal existovat.  A já zůstala naprosto sama v prázdné nicotě . Úplně sama uzavřena ve svém žalu a bolesti.  A postupně mě to zničilo a já jsem se ztratila v tmách.  Mé tělo zůstalo z půlky hmotné a z půlky nehmotné  . Takže se ze mě stalo cosi něco jako zbloudilá duše.  Můj žal a bolest mé tělo rozežrali a zůstalo ze mě toto.  I když jsem upír a čarodějnice tak se stalo něco zvláštního . Nemohla jsem se z tohoto stavu dostat.  Jako by se to stalo mým osobním vězením . Nechápu to.  Vzpomínky a vlastní mysl mi zůstala To ano,  ale co že mě vlastně vzniklo?  Vůbec to nechápu.  Je toto možné?  Stále mě to dusilo i když už jsem to co ze mě zbylo.  Mojí duši jako by to pohltilo a já zůstala úplně prázdná.

Proud času

V černých šatech oděná 
Do tebe blázen a zamilovaná 
Tiše se procházet po hřbitovech 
Utopeny ve snech 

Přes prolitou krev 
Málem nesli mou rakev 
Láska je asi silnější než smrti drápy 
Od krve mé stopy 

Bledá kůže chladné srdce 
V temnotách noci držeti se za ruce 
Přes proudy času 
V měsíčním jasu

Spolu se líbat a vášnivě milovat 
V myšlenkách si tě malovat 
Nikdy jsem tě nepřestala milovat lásko 
Ty moje největší sázko 

Život byl na vlásku,  ale naše srdce bijí jedno pro druhé 



Ztracená úvod



Pláč pro dávnou lásku.  Seděla opět na skále a přemýšlela, že skočí.  Ano už zase měla ty pocity,  které ji už doháněli k šílenství.  Stavy úzkosti s psychopatií. S čistým šílenstvím.  Bylo jí smutno a cítila tu prázdnotu. Tu kamennou prázdnotu v sobě.  Dost lidí ji zemřelo.  A to jí trápí.  Dost lidí ji ublížilo.  A tak zase s pláčem pozorovala další chladný podzimní západ slunce.  Byla zoufalá sama ze sebe . Čím dál víc přemýšlela o smrti . Prostě smrt byla všude kolem ní.  Už od jejího narození jako by kolem sebe šířila jen smrt.  Vůbec to nechápala.  Je ztracená sama v sobě.  Bloudí temnými  ulicemi města i lesy.  Prostě světem.  Cestuje jak časem tak i prostorem.  Je něco jako zbloudilá duše.

 Jakoby něco mezi životem a smrtí.  Ano bloudí ve tmách a ukrývá se ve stínech.  Bývala kdysi živá a šťastná,  ale vnitřní bolest a utrpení z ní udělali něco jako stín minulosti.  Ona není ani živá ani mrtvá.  Je něco mezitím.  Má sice hmotné tělo,  ale zároveň nemá . Je všechno a nic , nic a všechno.  Ale i její stín má stále něco jako vzpomínky a paměť.  Byla a je stále nádherná.  I když dle dávných časů.  Narodila se tehdy už ve středověku v 11. Století.  Byla tehdy dívka od koní na jednom statku . Už v té době vlastně ani nikdo pořádně nevěděl kde a odkud se v těchto končinách objevila.  Ale i tak se jí nějací statkáři ujali.  Prostě se zjevila.


středa 12. září 2018

Recenze: Pouto krve ( Kitty Sewellová )

Z anglického originálu Bloodprint vydaného nakladatelstvím Simon§Schuster Ltd v Londýně v roce 2009.
Přeložila Marcela Nejedlá
Obálku navrhl Miloslav Disman
Redigovala Alena Cermanová
Technický redaktor Jiří Staněk
Počet stran 408
Žánr> Tajemno, Horor
Část prologu>
Pojmenovali ji Angelina. Narodila se na Kubě a jako většina rodáků z tohoto něšťastného ostrova byla odvážná a temperamentní. Kubánské ženy jsou proslulé tím, jak se pohybují. Ať jsou mladé či staré, mají v sobě to tělesné sebevědomí, plynulou smyslnost, nepochybně dědictví po afrických předcích. Angelina nebyla vyjímkou. Její pohyb byl děsivý, pohled na ni úchvatný. Od jiných hurikánů se ale lišila. Byl v ní nějaký vnitřní vztek, který ji nutil k naléhavému a nepředvídatelnému stáčení jiným směrem. Tajně nastřádala odstředivou sílu z řetězce abnormálních změn počasí a ani těm nejsložitějším nástrojům vytvořeným člověkem se nepodařilo odhadnout její sílu - a ještě méně určit, kam zamíří. A tak když Angelina hledala, kde nejlépe přistát, obhlížela ostrovy pod sebou nejistým okem, jímž právě byla tak nebezpečná, a Kuba se tak stala prvním místem, které poznalo její zuřivost. Když k tomu došlo někteří obyvatelé Havany byli přesvědčeni, že Angelinu uvedla do pohybu jedna stará žena. Byla to santera, kněžka prastaré afrokubánské víry, a v Havaně, kde volně vzkvétala praxe santerie, byla svými kouzly vyhlášená. Před třiceti lety ji opustila její dcera, ukradla ji posvátný nůž a cenný krucifix a jedné noci utekla na voru mířícím na Floridu. Santera se z té ztráty nikdy úplně nevzpamatovala., a jak stárla, byla stále posedlejší myšlenkou na pomstu.

Hodnocení 5/10


Recenze: Ptáci a jiné povídky ( Daphne du Maurier )

Nakladatelství Svoboda 1991
Obsah>
Teď se nedívej 5
Jabloň 53
Modré čočky 97
Ptáci 135
Alibi 170
Nechoďte po půlnoci 210
Stran> 254
Žánr>Horor
Ptáci a jiné povídky ( Daphne du Maurier )
Z originálu Daphne du Maurierś of the Macabre, vydáno nakladatelstvím Victor Gollancz Ltd, Londýn 1987, přeložila Zuzana Mayerová. Ilustrace Jiří Běhounek. Grafická úprava Jana Mikulecká. Vydání první. Praha 1991. Vydalo nakladatelství Svoboda jako svou 6142. (7255). publikaci. Odpovědná redaktorka Eva Schächterová. Výtvarná redaktorka Marta Brabencová. Technická redaktorka Jitka Vostradovská. Vytiskla, Typografie, tiskařské závody, Praha. >Členská knižnice
Dávám 10/10


Tak nějak chaoticky

Za posledních pár měsíců se v mém životě odehrálo tolik zvratů a všeho možného i nemožného že to sama nechápu a nejsem jediná.  Bydlela jsem zpět na Moravě a pak zase v Praze.  Beztak celý tento rok byl dost chaos.  Vůbec netuším celý tento rok mi časově splývá.  Ale vlastně ani nevím jak začít.  Je to vše složitější než jsem si myslela.  Nejprve a celkově jsem se snažila zapomenout na minulost celé ty roky,  ale nijak to nešlo.  Od rozchodu od posledního bývalého přítele co mi tolik ublížil jsem s muži už nechtěla nic mít.  A tak jsem si začala hledat čistě jen ženu pro život a nový začátek.  Jenže jak se mi střídají nálady tak jsem chvílemi měla takový stavy co jsem se skoro zabila . Vlastně asi tok myšlenek začíná v době kdy jsme se poznali osobně.  A zamilovali se do sebe.  Nejprve jsme si tak cca rok psali na fb až pak nás osud svedl naše cesty dohromady.  Postupně jsme zjistili že jsme stejný víc než jsme si vůbec mysleli.  A jak šel čas...  No comment.  To \ popisovat raději nechci.  Mám pro to své důvody.  A myslím že babrat se v této části minulosti není dobrý nápad.  No po několikátém rozchodu s danou osobou jsem skončila soudně v psychiatrické léčebně na skoro půl roku.  Ale stále jsem ho měla v hlavě a srdci . Když se srdce zblázní je rozum v prdeli.  Z Moravy jsem nuceně skončila zpět v Praze.  Takže to bylo dostatečně v prdeli,  protože Prahu od mala nenávidím a vždy jsem chtěla na Moravu.  Prostě tatínkova krev se nezapře . No a když se velký sen posral ještě jako třešnička na dortu tak moje psychika šla úplně do hajzlu,  že?  Po propuštění z psychiatrické léčebny jsem skončila v Praze na ubytovně.  Avšak nejlepší kamarád zůstal na Moravě i zbytek mých pravých přátel.  Nakonec se mi povedlo se na pár měsíců dostat zpět na Moravu jen o pár vesnic vedle.  Když jsem skončila zpět v Praze tak to bylo utrpení,  ale tak čtyři skoro pět měsíců zpět jsem si našla konečně vysněnou přítelkyni.  Jenže po té době jsem si musela přiznat že ho pořád miluji.  A vše se znovu otevřelo.  Tak jsem mu musela najednou napsat.  No a po tom všem místo přátelství vznikl další pokus v nový začátek v nový život mezi námi dvěma...


Kamenné srdce

Deprese a chuť se zabít 
Hvězdy jako oči mrtvých 
Chuť navždy odejít 
Dotýkat se úst tvých 

Padá další temná noc 
Kdy srdce volá tě 
Když srdce zavelí není pomoc
Prostě miluji tě 

Ty jsi ze srdce udělal kámen 
Jako poslední 
Málem se mnou byl ámen 
Když blížil se konec dní 

Tak osud To vše chtěl jinak 
Asi máme stále žít 
Vrátil ses to je lásky znak 
Asi máme spolu životem jít 

Jeden bez druhého nedokáže dýchat 
Nakonec jsme zase spolu 
Snad se do toho opět nebude někdo míchat 
Jinak nezbavím se žalu 

A myšlenky na tebe 
Stále a pořád 
Hledíc na černé nebe 
To je chaosu řád 

Stejný druh šílenství 
Jsme prostě stejný 
Jak to vše skončí kdo ví ?
Jsme stejně vadný 

Moc tě miluji jsi to proč dýchám 
Kdyby to tak nedopadlo tak jsem mrtvá 
Jsem ráda že tě opět mám 
Jsem prostě jen tvá 

Vždy to tak bylo 
Musela jsem si přiznat že tě stále miluji 
Jak by to jinak dopadlo? 
Přijít o tebe tak se zabiji 

Bez tebe můj život nejde žít 
Musela jsem si to přiznat 
S tebou chci svou cestu jít 
Opět jsem lásku musela ti vyznat 

Nemohla jsem tě vyhnat z hlavy 
A ze srdce už vůbec ne 
Všude ty nudné tupé davy 
Naše duše jsou temné 

Jsi můj anděl temnot 
A havrani sedají na hroby
Ve vášní temnoty not 
Nastávají naše nové doby

Kvůli tobě jsem opustila vše 
Když srdce zavelí vše jde do prdele 
Trpěla jsem bez tebe tiše 
Teď s tebou mám se skvěle 

Srdce že,  kterého jsi kámen udělal 
Ten kámen praskl jako led


pondělí 10. září 2018

Muž ze hřbitova

Seděla na hřbitově jako vždy si tam šla malovat.  Ano chodí ráda po hřbitovech a opuštěných místech.  Byla to osamělá dívka.  I když už jí je dvacet dva let tak je smutná.  Trpí těžkými depresemi a od svých dvanácti let má za sebou dost pokusů o sebevraždu.  Pije na své léky alkohol.  Má i dost zdravotních problémů.  Ano je to tak.  Ne jen psychických.  Spává po opuštěných domech a toulá se ulicemi měst i vesnic . Nevydrží dlouho sedět na prdeli.  Ráda objevuje svět.  Když je delší dobu na stejném místě tak ji hrábne a jede pryč do neznáma.  Nikdo ji nerozumí.  Takhle se tato osamělá Upírka toulá světem.  Ano živí se lidskou krví od dárců a lidskou energií.  Vysává z lidí i různých bytostí jejich životní energii.  Takto jednou opět skončila na hřbitově a potkala tam jeho.  Asi to tak vyšší síly chtěli.  Asi osud je svedl dohromady.  Sedí na hřbitově a maluje stromy a hroby.  Když se najednou objevil ten neznámý muž.  Dle pachu poznala že je vlkodlak. Lugaru.  Lekla se. Bála se vlkodlaků i když je dost silný upír.  Ale některých se bála.  Ale více se bála lovců.  Měla dost silnou upíří duši ale tělo bylo smrtelné. I když bývalo více nelidské. Ale to je teď jedno.  Do toho může se totiž zamilovala.  A on do ní.  Postupem času zjistili že jsou úplně stejný.  Že milují stejný věci a oba milovali hřbitovy a opuštěné místa a on též nevydržel na jednom místě.  Též miloval cestování světem.  Postupně zjišťovali jak jsou stejní.  Dost si rozuměli.  Ona nevěřila tomu že někdy potká někoho jako byl právě on. Rádi se spolu toulali městy i krajinou prostě všude kam je nohy zavedli.  Prostě se z ničeho nic zvedli a odjeli na první místo které je napadlo.  Salywely milovala cestování jako Jackie . Jsou šílení a bláznivý,  ale to je asi spojuje.  Už se konečně našli.  Osud jejich cesty zamotal.  Kolikrát ho malovala na různých místech.  Byl jako její model pro její umělecké zájmy.  Zrovna se blížil podzim,  který oba tolik milovali.  Hlavně na fotografie . Podzim je nádherný a krásně melancholický.  Takový zvláštní.  A tak.  Oba milovali černou barvu a gothic styl,  ale povahou byli punks not dead.  Ale což to punk je o svobodě takže je jedno jak vypadají.  I když v dnešním světě něco jako svoboda neexistuje.  Že!?  Byli takový gothic punk.  Byli o hodně jiný než ostatní.  Ale i tak když měli jeden druhého tak je to nijak netrápilo . Milovali se a hodně.  Milovali krvavé BDSM.  Prostě sado maso.  Takové,  které nikdo nechápe.  Obyčejný sex je nebavil . Celkově k sobě asi opravdu patří.  Oba za sebou mají dost pokusů o sebevraždu a krutou minulost.  Jejich rodiny je vydědili.  A Jackie je na ulici a Salywely bydlí po kamarádech.  Takže je taky svým způsobem na ulici.  Nikde ji nechtějí . Má jak už jsem řekla dost psychických nemocí skoro stejné jako Jackie .  Jsou na tom v podstatě úplně stejně.  Takhle když se jim po čase povedlo mít byt tak to bylo u hranic s Rakouskem.  Salywely má invalidní důchod ale Jackie se to nepovedlo protože mu chyběl jeden bod k tomu ho dostat.  Takže jim jednou tak hráblo a rozhodli se jít pěšky do Rakouska.  A taky že šli.  Bez eur jen s batohem a bez pití ani jídla.  Měli na cestu jen jeden krabičák na půl.  O vše se spolu dělili.  Oni byli a jsou sehraný tým totiž. A mají stejný druh šílenství.  Navíc nikdo jim nikdy nerozuměl.  Jen jeden druhému.  I když postupně se Jackie začal kurvit a začal Salywely podvádět.  Salywely ho ovšem milovala až na práh smrti.  Byla schopna pro něj zemřít.  A nedokázala bez něj žít.  Už se to vlastně stalo minimálně dvakrát že ji poslal do prdele kvůli jiným . A to jí postupně roztrhalo duši i srdce na střepy které nikdo už nikdy neslepil.  Vzpomínky jí zabíjeli.  Po nocích že spaní volala jeho jméno až pak si uvědomila že už tu vlastně není.  Tolik proplakaných nocí a dnů.  Byla zvyklá že tam na jistém místě sedával a tak vždy když se snažila usnout tak volala do prázdného vzduchu jeho jméno či jen do té prázdné místnosti pronesla " Miláčku " či " Lásko " byla zvyklà že ji vždy po nocích objímal.  Usínali spolu v objetí.  Tolik ji to mučilo. A tak už myslela jen na smrt.  Od té chvíle co ho tehdy poznala nehtěla už jiného.  Jen jeho a když ho nemohla mít tak se chtěla zabít. Už neměla sílu žít.  Nebylo proč.  Ale i tak po skoro dvou letech je osud opět spojil.  I když to ani jeden nečekal.  Spíše čekali jen přátelství.  Navíc Salywely v tu chvíli měla přítelkyni i přítele.  Jenže něco to chtělo úplně jinak.  K tomu jak Salywely tak Jackie chtěli se spolu rozloučit a spáchat sebevraždu.  Jenže dejme tomu osud To chtěl úplně jinak takže z Jackie vypadlo že jí miluje,  ale že je nemocný a může zemřít.  Ale to slovo miluji tě ji trklo.  Toto od něj po té době opravdu nečekala.  A její srdce kamenný jako by ten kámen praskl.  Najednou všechno z nového začátku opustila kvůli němu.  A tak je vyšší síly spojili...  A opět jsou spolu...


pátek 7. září 2018

Touha po pomstě

Je to zvláštní 
Láska je záhadná 
Když k sobě patříme 
Po té době probuzení vášní 
Láska může být i temná 
Zvládnout vše když se milujeme 

Tanec mezi minulostí 
A budoucností 

Když se dva opravdu milují 
Tak je osud stejně opět spojí 

I když se na nějakou dobu rozdělí 
Aby něco pochopili 
Ale co když se stane to co v minulosti 
Vzpomínky se jen tak nespálí 
Aby jsme spolu zase žili 
Může to být lepší než kdysi s radostí 

Ztratit úplně všechno pro lásku 
A život v sázku 

Slzy minulosti 
Proměnili se k radosti 

Je to složitější než jsem si myslela 
A vše se stalo nečekaně 
Ano rozešela jsem se s tebou 
Ale já se tam dávno zamilovala 
Vím cítíš se sklamaně
Musím se pro lásku smířit s krutou dobou 

Ale nemusíš se chovat jako kráva 
A ty nejsi jako zelená tráva 

Nemusíš se chovat jako pizda 
A ne vážně se mi to nezdá 

Rozdělovat mě od kamarádů 
Jediných co jsem měla těch pár přátel 
Díky tobě jsem je ztratila , vážně 'děkuju'
Teď jdu do pekla schodů 
Nejradši bych ti ke krku dala skalpel 
Už tě vážně nemiluju 

Byla to chvíle vášně,  ale moje srdce bije pro někoho jiného 
Víš miluji jeho 

Je mi líto jak se teď chováš 
O pomstě sníváš

Chtěla jsi mi zničit můj nový vztah 
Ale to se ti nepovedlo 
Mrzí mě to co jsi začala dělat 
Jaký bude další tah? 
Chceš aby mě to smetlo 
Tebe nedokážu milovat 

Tvá touha po tom mě zničit 
Když mi jebne zabiju tě