Hřbitovní svíce a plyšový medvídek

Ticho. Tma. Chlad. Kde to jsem?Přemýšlela zděšeně devítiletá Anora. Na to, že ji v jejím věku lákají strašidelné věci, kterých se děti v jejím věku báli a jí se to líbilo a přitahovala jí to tak tentokrát se i ona bála. Není divu. Přece jen je to malá holčička ne? A navíc kdo by se nebál kdyby se ocitl na neznámém místě a nevěděl jak? A k tomuto když ani neví jak to místo vypadá? To by se báli i dospělí. A kolikrát dospělí šílenství více než děti co? Překvapivě, ale je to tak. Anora začala satrat do prostoru. Nahmatala něco měkkého. Vzala to do své malé ručky. Natáhla ruce před sebe a zkoumala předmět. Ječela zděšeně . Naproti ní se rozsvítí v pekelné tmě dvě rudé oči. Rychle tuto věc hodila kamsi. V tu chvíli se v prostoru kolem ní rozsvítilo páry barevných různých očí. Každý pár působí jinak. Červené , žluté, růžové, modré , bílé, zelené, oranžové, A prostě všechny barvy co vás napadnou. Najednou se začali ozývat různé zvuky . Šílený smích, děsivá hudba, skřípalo, vrzani atd. Najednou si Anora uvědomila co to je . Staré hračky. Ano přesně ty jako třeba z hororu ( žena v černém ). A to vše bylo kolem ní v naprosté tmě. Au. Ječela když jí něco sáhlo na krk.


Prudce se otočila a nic. Pak se otočila zpět a krev jí ztuhne v žilách. Před ní stála malá holčička s čulíkem, hnedimi vlasy, černými oči a bílými šaty od krve a v ruce svírá malého medvídka, kterému rudě svitili oči . Anora se zděšeně dívala do těch očí. Malé měkké a s rudými oči ! Ale co dělá u té holčičky? A co tu dělá ta holčička ? Řev. Hrozný řev a holčička zmizela. V zápětí se po prostoru postupně začalo objevovat divné ponuře světlo . Byl to dětský pokoj! Všude po obvodu ho na polickach lemovali hřbitovní svíce. Anora se rozhledla po pokoji. Všude na zdech byly fotografie té holčičky. Avšak na každé z fotografií ta holčička měla toho medvídka. Proč tu je tolik těch svíček? A kde je ta holčička? A pak to uviděla! Černá malá rakev. Kroky! A vše utichlo a zhaslo. Anora se opět začala bát. Kroky se blíží blíže a blíže. Anora si pak vzpomněla ještě na něco co bylo na zdech pokoje. Po stěnách pokoje visely těla malých dívek. Někdo vešel do pokoje. Dech. Něčí dech. Rozsvítilo se světlo z lampicky. Stál tam malý chlapec. Anora se vyděsila ještě více! Ten chlapec ji byl hrozně podobný.

Díval se na ní s tak zvláštním pohledem avšak úplně prázdným. Chvíli tam stál a pozoroval jí. Potom šel k ní a svázal jí provazem. Po tom co jí svázal ji začal řezat skalpelem do kůže těla a začal se tuze smát. S úsměvem ve tváři. Byl monstrum, které z něj vytvořil ON. Šílený vědec, který vytvořil lidské monstrum bez citů. Mučil ji jako se mu chtělo. A to mu bylo deset let. Byl to psychopat . Místo hraček si hrál se zbraněmi a mučení lidí pro něj byla zábavná hra. Zabil i svou sestru. Ta byla první. Ta holčička z fotografií z onoho pokoje. Ano to byla jeho sestra a první, koho zabil. A ta, kterou zabil teď byla jeho druhá sestra. Ale on to nevěděl. Ten šílený vědec byl jejich otec. Matka měla z něj strach tak mlčela. Ale už nevěděla že je další na řadě. A sestry už jsou spolu v onom světě uvězněni v pokoji. A ten chlapec je vlkodlak, ale to nikdo neví.