Jelikož sem prakticky nikdo nechodí tak si jejího těla zatím nikdo nevšiml... Její tělo tam leželo zhruba tři dny když se zděšením a šokem otevřelo oči. Její duše se vrátila do onoho těla, ale už promêněná na upíři duši. A její tělo prošlo i smrtí takže s novou duší se změnilo i její tělo. Vůbec nevěděla která bije. Jen co se probudila v stejném a při tom úplně jiném těle se jí ukázala její matka. Postava bez hmotného těla jen tak ve vzduchu. Byla bílá jako mramor, měla černo rudé oči, delší rudé vlasy, černé křídla a byla celá v černém. Zprvu se lekla, ale potom si její vědomí začalo pomalu vzpomínat na to co se vlastně stalo. Vzpomněla si na pád z oné budovy pod kterou zrovna ležela. A potom si vzpomněla na ten zvláštní pocit na svém krku při pádu z té střechy. Podvědomě si přejela po krku.
Měla úplně sucho v krku. Její zrak se zamířil na černou kočku, která se upřeně dívala do jejích očí. V tu chvíli se prudce zvedla a rychlostí kterou ani nepostřehla se zakousla Do té kočky a pila Tu rudou lahodnou tekutinu z jejího krku jménem krev. Pila a pila dokud kočka nebyla úplně bez kapky krve. A pak skočila hned po ptàčkovi co zrovna přiletěl. A opět mu vysála ktev. Pak si utřela rukou ústa a vyšla Do ulic. Potřebovala si sehnat čistý oblečení. Toto bylo moc od krve avšak naštěstí už předtím chodila převážně v černé barvě, ale ta stará krev dost páchla takže si rychle musela pořídit nové oblečení. Využila své rychlosti a nových sil k tomu z prvního obchodu co zahlédla ukrást nové oblečení aniž by si ji kdokoliv všiml. Jen se spustil alarm při krádeži, ale nikoho nikdo neviděl. A tak zmizela opět do onoho opuštěného domu a tak se převlékla. Do černého tílka s rudou růží a do obyčejných černých kalhot. Měla zrovna štěstí protože našla to tílko s růží. Tento život se ji začínal líbit. Byla noční krvežíznivý zabiják. Který nenáviděl lidi, ale miloval jejich krev. Avšak postupně se jí začali vracet víc vzpomínky na to že ona byla taky člověk. Ale na něj už si nevzpomněla.
A tak se toulala nočním městem a hledala nové opuštěné budovy či hřbitovy. Hlavně si chtěla najít místo kde by jako by bydlela. Občas i spala jako člověk. Vlastně ona byla jako člověk, ale to jen tak působila. Ve hmotné těle vypadala jako člověk jen měla stříbrné oči nebo téměř černé. A nemusela slunce i když jí nezabilo. Ale začala nenávidět kříže a česnek a získala alergii na stříbro. I když ji to úplně nezabije, ale dobře jí to též nedělá. A tak po jejích toulkách světem narazila na muže, který tvrdil že ji zná a říkal jí jistým jménem, ale ona si ho už nepamatuje navíc dostala nové jméno a to své staré si už nepamatuje . Na tuto kapitolu svého lidského života si nevzpomíná. Toto zapomněla. Ale i tak jí ten muž přišel povědomý. Jen nevěděla už odkud. A jen věděla že to není člověk, ale démon. Ale ty OČI. Odkud je zná? Proč to tak bolí? Že si nedokáže vzpomenout. Nechápala To, ale v těch záhadných očích se utopila. Zrovna se potkali na jednom hřbitově. Též byl oblečený celý v černé barvě. Tak jen hleděli Do svých očí navzájem. Nějak na ten pocit zapomněla, ale dalo by se říci že se zamilovala a, že s ním chce zůstat navždy. A tak ho kousla do krku a dala mu svou krev. Padl k zemi . Schovala jeho tělo do křoví. A po dvou dnech ho tam našla . Hlídala jeho proměnu . Třetí den se probral jako ona. A od té doby se k sobě vlastně vrátili. On si ji a jejich minulost pamatoval, ale ona ne. Z části mu už přišla jako cizí i když si uvědomil že ji vlastně vždy miloval a nechápal sám sebe že ji tehdy tolik ublížil . Nakonec spolu začali bydlet v jedné místnosti onoho opuštěného domu ze, kterého tehdy skočila. .
Žádné komentáře:
Okomentovat