Pláč pro dávnou lásku. Seděla opět na skále a přemýšlela, že skočí. Ano už zase měla ty pocity, které ji už doháněli k šílenství. Stavy úzkosti s psychopatií. S čistým šílenstvím. Bylo jí smutno a cítila tu prázdnotu. Tu kamennou prázdnotu v sobě. Dost lidí ji zemřelo. A to jí trápí. Dost lidí ji ublížilo. A tak zase s pláčem pozorovala další chladný podzimní západ slunce. Byla zoufalá sama ze sebe . Čím dál víc přemýšlela o smrti . Prostě smrt byla všude kolem ní. Už od jejího narození jako by kolem sebe šířila jen smrt. Vůbec to nechápala. Je ztracená sama v sobě. Bloudí temnými ulicemi města i lesy. Prostě světem. Cestuje jak časem tak i prostorem. Je něco jako zbloudilá duše.
Jakoby něco mezi životem a smrtí. Ano bloudí ve tmách a ukrývá se ve stínech. Bývala kdysi živá a šťastná, ale vnitřní bolest a utrpení z ní udělali něco jako stín minulosti. Ona není ani živá ani mrtvá. Je něco mezitím. Má sice hmotné tělo, ale zároveň nemá . Je všechno a nic , nic a všechno. Ale i její stín má stále něco jako vzpomínky a paměť. Byla a je stále nádherná. I když dle dávných časů. Narodila se tehdy už ve středověku v 11. Století. Byla tehdy dívka od koní na jednom statku . Už v té době vlastně ani nikdo pořádně nevěděl kde a odkud se v těchto končinách objevila. Ale i tak se jí nějací statkáři ujali. Prostě se zjevila.
Jakoby něco mezi životem a smrtí. Ano bloudí ve tmách a ukrývá se ve stínech. Bývala kdysi živá a šťastná, ale vnitřní bolest a utrpení z ní udělali něco jako stín minulosti. Ona není ani živá ani mrtvá. Je něco mezitím. Má sice hmotné tělo, ale zároveň nemá . Je všechno a nic , nic a všechno. Ale i její stín má stále něco jako vzpomínky a paměť. Byla a je stále nádherná. I když dle dávných časů. Narodila se tehdy už ve středověku v 11. Století. Byla tehdy dívka od koní na jednom statku . Už v té době vlastně ani nikdo pořádně nevěděl kde a odkud se v těchto končinách objevila. Ale i tak se jí nějací statkáři ujali. Prostě se zjevila.
Žádné komentáře:
Okomentovat