Šílený Pikachu

Pikachu byl malý a roztomilý, ale když ho hodili do síry tak se dost změnil . Ne jenom vzhledově, ale i povahově. Stala se z něj zrůda. S malého roztomilého pokémona PikaChu se stalo něco hrozného. Jelikož je malinký tak se dobře dokáže schovat navíc je to jeden z nejlepších pokémonů. A co když se z něj stane to co se z něj stalo? Je to vraždící šílené monstrum. Ano představte si PikaChu jako by to byl Jeff the Killer. Jo zajímavý přirovbání co? Ale ano toho roztomilého tvirečka potkal podobný osud Jak jeho. A taky potom zešílel. Až na to, že PikaChu zešílel až po té síře zato Jeff the Killer byl už prostě normálně šílený. Ale o to horší PikaChu teď je. A jak to bylo předtím? Yuuki milovala PikaChu a chovala si ho jako nejlepšího mazlíčka. Byl to její nejlepší kamarád, protože lidi ji nenáviděli a ona měla jen malého PikaChu. Jenže žárlivý a nenávistný Yori a Moraki chytli malého roztomilého PikaChu a hodili ho do síry.

A on ten nebohý malý a roztomilý PikaChu to schytal. Yuuki potom též zešílela a stala se z nich dokonalá psychopatická dvojka. Yuuki si rozřízla tvář do psychického úsměvu a též si rozříla kůži u očí jako kočka. Yuuki všem svým obětem vyřezávala úsměvy ve tváři a oči do tvaru kočky tak jako ona, protože milovala Jeffa a je úchyl do koček. Proto si takto rozřezala svůj obličej a i svým obětem. Jenže o Jeffovi jen četla creepypastu a byla jím posedlá, ale chtěla mít originální příběh. Navíc měla svého nejlepšího kamaráda PikaChu. PikaChu jen co vylezl se síry tak jelikož on je nesmrtelný tak ho ta síra jen zohyzdila, ale ty dva rozežrala i s kostma. Prostě je hodil samotné do síry. A se šíleným smíchem odešel do vesnice. Za svou Yuuki. Když ho tak Yuuki viděla tak se v ni něco definitivně změnilo a začala nenávidět úplně lidi. Pořídila si motorovou pilu a sekeru a potom začla pobíhat se svým milovaným PikaChu a motorovou pilou po vesnici a to byl jejich první masakr.


Krev byla po celé vesnici. Půda zbarvena krví. A oba jen šílený smích. Všude kusy rukou, prstů, kostí i lidských vnitřností. Kusy lidskèho masa byli cítit pod nohama. Ale oni to nevnímali. Zmizeli pryč z vesnice do hlubokých lesů kde doteď pobíhají a loví své oběti po lesích... Každého kdo jim přijde pod pilu či sekeru... Ukrývají se v temnotách a stínech .. Příště může řada padnout na tebe či tebe nebo tebe ano mluvím k tobě a čekám tu na tebe.. Mám oči všude... Vidím tě, ale ty mne ne co? Bojíš se? Máš strach? Najdu si tě...